Tažné sporty - lapinkoira

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Tažné sporty

Výcvik a sporty
Tažné sporty

Zde vám přiblížíme podrobněji tzv. Tažné sporty mezi které patří např. Canicross, Bikejöring, Scooterjöring, Skijöring, Dogtrekking. Najde zde obecné informace o jednotlivých sportech. Poradíme se základním vybavením pro dané sporty. Na úvodní stránce pak vidíte i některé z mnoha různých závodů, kterých se můžete zůčastnit. A my budeme rádi když, se na oplátku podělíte o své sportovní výsledky a zkušenosti či fotografie.
Sekci o tažných sportech pro nás všechny takto přehledně zpracovala Helena Vidovičová a my jí za to moc děkujeme.

 
 


Když jsem si před pár lety pořídila toho našeho malého lapinkoiru, ve snu by mě nenapadlo, co všechno s ním budu provádět. Ale jeho radost z pohybu a z běhu byla tak nakažlivá, že jsem s ním prostě musela začít dělat canicross. A pak přišla koloběžka, kolo, běžky, triatlony a další věci… krásné zážitky, noví přátelé, a absolutní parťáctví s mým psem. Protože když spolu běžíte na trase a společně překonáváte sami sebe i překážky před sebou, je to opravdu něco!

Helena Vidovičová

 
 


Psí tažné sporty se obvykle dělí na sporty psích spřežení a individuální tažné sporty. Spřežení v tomto příspěvku vynechám, protože se domnívám, že v Čechách v tuto chvíli se spřežením lapinkoir nikdo nejezdí (možná to čeká právě na vás). Na internetu se dají dohledat fotky a videa lapiních spřežení se saněmi ze severských zemí.

S individuálními tažnými sporty je to ale jiné, na ty vám stačí jeden pes nebo můžete zapřáhnout do dvojice. Není třeba příliš nákladné vybavení a ani logistika není moc složitá. Navíc v ČR v posledních letech individuální tažné psí sporty zažívají obrovský boom, takže je dostupná jak literatura, tak mnoho rad na internetu, a především existuje spousta tréninkových nebo svépomocných skupin i musherských klubů, kde začátečník najde rady a podporu.

Tažné sporty:

Canicross
  Bikejöring   Scooterjöring   Skijöring   Dogtrekking

Vybavení


Aby toho nebylo málo, tyto disciplíny se mohou různě kombinovat mezi sebou navzájem nebo s dalšími sporty a máme tu třeba psí triatlony (plavání, kolo, běh), biatlony (běh a střelba z laserové zbraně), překážkové závody…

Jak to mají s tažnými sporty lapinkoiry?


Zdá se, že lapiny velmi dobře chápou princip tahu. Chtějí jít dopředu, rády běží, rády se do postroje opřou, užívají si to. Když jsem oslovovala majitele ostatních tahajících lapinek s prosbou o sdílení jejich zkušeností, shodovali se na tom, že běh jejich psy velmi baví, s tažným postrojem nemají problém a tahu se nemusejí učit… vlastně stačí pobídnout, potrénovat. Pro některé lapiny je běh tak silnou motivací, že ho jejich majitelé používali i jako odměnu při běžném výcviku místo pamlsků či hraček. Je třeba počítat s tím, že lapíci nebudou pravděpodobně těmi nejrychlejšími sprintery nebo nejsoutěživějšími psy ve startovním poli. Na svém psu vidím spíš velkou vytrvalost a odolnost i na dlouhých trasách a v obtížných terénech; na druhou stranu, kdo ví, třeba tím rychlíkem může být zrovna ten váš.

Jak začít?


Máte-li doma štěně, základním vkladem pro cokoli, co později budete společně podnikat, je vytvoření pevného vztahu a důvěry mezi vámi a psem. Základní socializace, běžná provozní poslušnost. Vrcholoví canicrossaři svoje psy moc neučí chodit na prověšeném vodítku, aby se pak v tahu nebáli zabrat – já bych ale řekla, že u lapiny nikdy nedosáhnete takové úrovně drilu, aby její přirozený temperament v tahu nepřevládl, a byla by škoda základní dovednost pro společné vycházky úplně vynechat.
Pokud jde o běh a tah, je dobré moc to neuspěchat. V druhém půlroce života postupně prodlužujte procházky, zařazujte zajímavé terény i různé povrchy a profily, aby si pejsek vybudoval základní fyzičku. Pořád ještě nezapřahejte, nezapomeňte, že kostra a kloubní aparát u pejska středního plemene je plus mínus hotová okolo roka nebo ještě později, tzn. pokud by došlo k přetížení ještě nehotového pejska, může se to odrazit na zdraví – ať již hned nebo o mnoho let později třeba předčasným nástupem kloubní artrózy.
S blížícím se rokem věku může přibývat nachozených kilometrů a pokud má pes dobrou poslušnost, tak lze běhat společně už i navolno. Zpočátku po kouscích, krátké trasy prodlužovat postupně, nic náročného, a nikdy až do únavy psa.
Při běžných procházkách lze trénovat stranové povely, které se později budou hodit: při každém zabočování doleva či doprava přidáte povel, pejsek si to časem spojí a na váš povel začne automaticky příslušným směrem zatáčet. Rovnou už můžete cvičit i zastavovací povel – také se bude do budoucna hodit.
Až kolem roka je na místě nasadit tažný postroj a začít s tahem. Nepodceňte vybavení: většina psů jde do tahu úplně naplno i přesto, že vy víte, že hodláte běhat jen rekreačně.  Snadno pak psa nepadnoucí vybavení může radosti z běhu zbavit, nebo i způsobit nějaký zdravotní problém.
Ze zkušeností u většiny lapin bude na počátku stačit zřetelné pobídnutí a rozběhnutí a tah nabídnou samy. Kdyby to tak nebylo, hodně pejsků se roztahá při skupinových trénincích. Rozhodně doporučuji od prvního zapřažení rozlišovat, kdy je v tažném postroji a chcete tah, soustředění a práci, a kdy je na obojku/vycházkovém postroji, může si čuchat, blbnout a má nechávat vodítko plus mínus volně. Když to budete hlavně zpočátku hodně důsledně rozlišovat vy, nebude pak mít problém to rozlišit ani pes a nebude vás vláčet po ulici pod auta v domnění, že se to od něj vlastně žádá.
Tréninkové dávky v tahu jsou na začátku opravdu maličké, pár set metrů, zastavit, po chvíli ještě jednou dvakrát a jít domů. Přidává se postupně, k tréninku tahu se využívají i různé pomůcky (řetězy jako zátěž), podrobnosti a rady už je ale dobré čerpat u trenéra, který může poradit nejvhodnější postup. Je toho dost, co je třeba se naučit – míjení jiných lidí a psů bez povšimnutí, předbíhání, soustředění na běh...
Pejsek, který už zvládá základní věci v běhu, tzn. na povel se rozběhnout, odběhnout v tahu nějakou vzdálenost, zatočit, zastavit, má dobrou přípravu i pro další disciplíny – nemusíte se už bát ho zapřáhnout ke kolu/koloběžce, nebo si za něj stoupnout na běžky.


Kde najít informace a pomoc s tréninkem.


V poslední době vyšly dvě výborné knížky o tažných sportech, jednak Běhej se psem od Šimona Cipra a jednak Sportuj se psem od Kateřiny Salačové a Kamily Šrolerové.
Tréninkové skupiny: vlastní tréninky v různých částech Česka pořádá jednak Běhej se psem (www.behejsepsem.cz), dále Rozběháme Česko (www.rozbehamecesko.cz/canicrosscesko), Makej s Manmatem (www.makejsmanmatem.cz) a další skupiny. Svoje tréninky pořádají i musher kluby, které se také dají na internetu dohledat. V různých místech republiky se vytvářejí skupinky, které běhají nebo jezdí společně, kontakty jde většinou najít na Facebooku přes skupinu Canicross aneb Běh se psem.

 
 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky