Rozkoš - lapinkoira

Víkend s  Asminkou 21.8. - 23.8.2020

Letní setkání pod vedením Martiny a Asimy v krásném kraji Babiččina údolí a nádrže Rozkoš.

Víkend s  Asminkou

Jelikož žiji se svou lapinou Asami z  Rodu Košatů v  městečku blízkosti Olomouce a toužila jsem poznat a vidět chování i ostatních pejsků této rasy, nabídla jsem členům facebookové skupiny Lapinkoira sraz tzv. ,,na půl cesty‘‘. Sraz proběhl ve dnech 21.8.-23.8. v  Autocampingu Rozkoš přímo u vodní nádrže. Po více jak 3 a půl hodinové cestě po práci a v  horkém dni jsme 21.8. ve večerních hodinách dorazili na místo. Již u brány kempu Rozkoš se k  nám začali hlásit první lapinky se svými majiteli. Ještě aby ne, takové plemeno nelze přehlédnout. Po potřesení rukou všech majitelů a prvotním běhání, skákání a žužlání uší lapinek jsme se shodli na společném prozkoumání terénu a především koupání lapinek. Protože nám bylo na bráně sděleno, že by se pesani přímo v  kempu koupat neměli, zvolily jsme nenásilnou cestu a vyrazili hledat v  hodné místo ke koupání mimo kemp. Nemuseli jsme vážit ani dlouhou cestu a cíle jsme poměrně brzy dosáhli. Následně jsme prolomili ledy mezi majiteli u dobrého grilovaného jídla a pití. Někteří Olomoučtí psí jedinci však museli být uzavřeni v  kleci jako prevence nechtěných potyček okolo jídla.

Druhý den za námi dorazili další členové fb skupiny Lapinkoira se svými psími miláčky. Během sjíždění majitelů a čekání na všechny jsme se stihli i přes zákaz vykoupat a zároveň si předat pár zkušeností s  výcvikem našich chlupáčů. Hlavním tématem byly hry na nejdůležitější povel ze všech – přivolání. Největší radostí bylo pro mne a mou psí holčičku setkání s  jejím psím sourozencem! Přestože se oba řadí spíše k  dominantním jedincům k  našemu překvapení spolu náramně vycházeli. Pro nás majitele tedy zůstává otázkou, zda se ti dva na sebe pamatují a vědí vůbec, že jsou jedné krve?

Po vydatném obědě proběhla stěžejní část našeho setkání – společná procházka do Babiččina údolí. Cestu jsme započali již v  kempu a pro nepřízeň počasí, jsme ji však nezdolali celou. Největším dobrodružstvím však bylo blouzení a návrat přes pole v  čele s  pořadatelem - se mnou. Následně vznikl prostor pro společné povídání, focení, sdílení zkušeností, běhání lapinek a grilování.

Třetí den jsme si sbalili věci a po snídani vyrazili směrem k  domovům.
Co si odnáším se společného setkání? Že všechny lapiny si hrají divoce, skáčou si po hlavách a koušou do uší. Kontakt na budoucího Asminčinýho ženicha a plno dalších dojmů, zážitků a zkušeností.