Lapinkoira je věčně usměvavý přizpůsobivý pes - lapinkoira

Lapinkoira je věčně usměvavý přizpůsobivý pes, dodnes pase stáda sobů


Lapinkoira, netradiční finské plemeno s krkolomným názvem, se v Česku začíná těšit oblibě. Mezi chovateli a majiteli těchto psů se pro něj vžilo zkrácené pojmenování lapinka či lapina. Jde o psa s dlouhou historií, který je u Laponců stále velmi vážený.
Předci dnešní lapinkoiry mají velmi starý původ. Odedávna byli neodmyslitelnou částí severského kočovného kmene Sámů, kteří jsou v Česku známí převážně jako Laponci.

Dnešní psi vznikli  křížením různých špicovitých a ovčáckých psů ze severní Skandinávie a poloostrova Kola. Laponci svoje psy tradičně využívali a stále využívají jako ovčáky u početných sobích stád, dále jako tažné psy či spolehlivé hlídače majetku. Psů si velmi váží zejména pro jejich pracovitost, univerzálnost, poslušnost a přátelský charakter.

Druhá světová válka zanechala stopy i na populaci těchto psů. Mnoho jedinců zemřelo. Netrvalo dlouho a byli  postiženi i epidemií psinky. I přesto se podařilo toto jedinečné plemeno zachovat. První platný standard lapinkoiry vznikl v roce 1945.

Uši lapinkoiry mohou být nesourodé
Lapinkoira je statný pes středního vzrůstu, který velmi rychle upoutá pozornost díky svému krásnému a bujnému osrstění. Má silnou a poměrně širokou hlavu se středně velkýma vztyčenýma či polovztyčenýma trojúhelníkovýma ušima.  
Standard povoluje i jedno ucho vztyčené a druhé polovztyčené. Ocas je poměrně vysoko nasazený a dobře osrstěný.


Původ plemene:  Finsko

Účel plemene:   Dříve ovčácký a hlídací pes, dnes spíše společník

Další názvy:   Finský laponský pes, suomenlapinkoira

Uznání:   FCI skupina 5

Hmotnost:    15 až 22 kg

Výška:    Ideální výška psů je 49 cm, u fen 45 cm. U obou pohlaví +-3 cm

Průměrný věk:  13 let

Pořizovací cena:  20 až 30 tisíc Kč

Ideální výška u psů je 49 cm, u fen kolem 45 cm. Hmotnost se v závislosti na pohlaví a tělesné stavbě jedince pohybuje mezi 15 až 22 kg. Srst je dlouhá s bohatou podsadou. Zbarvení srsti může být jakékoliv, avšak základní barva vždy musí převládat.

Mezi úspěšné chovatele tohoto netradičního plemene se řadí i Jitka Bastl Hořáková, která vlastní chovatelskou stanici „Nezkrotná markýza“. „Lapinkoiry chováme zatím pět let, ale s chovem psů obecně máme zkušenosti už téměř 30 let. Vždy jsme si vybírali plemeno hlavně podle povahy a jinak tomu nebylo ani u lapinky. Předtím jsme chovali novofundlandské psy a po jejich odchodu jsme chtěli něco menšího, ale podobných vlastností. Máme rádi kontaktní a přátelská plemena, která nemají problém s ostatními psy, ani zvířaty, a právě toto splňuje téměř na sto procent,“ popisuje Jitka Bastl Hořáková

Lapinkoira je společenská a chce být právoplatným členem rodiny, ke které chová čistou a upřímnou lásku a oddanost. „Miluje společnost své rodiny, proto určitě nepatří na celý den do kotce,“ doplňuje chovatelka.  
„Lapinka nemá ráda nudu, je vděčná za každou společnost. Hodí se tedy převážně k mladým lidem či k mladé aktivní rodině s malými i většími dětmi, avšak k aktivním seniorům je také skvělá společnice,“ radí chovatelka.  
Skvěle vychází se všemi členy rodiny, ať už jde o malé dítě či prababičku. Hodí se však převážně k sportovněji založeným lidem, kteří ji adekvátně zabaví.  

Užívá si společnost více psů
S jinými domácími mazlíčky se lapinkoira snáší dobře za předpokladu, pokud je s nimi seznámena od útlého věku. „Pokud je zvyklá od mala, snadno přijme za parťáka i králíčka, potkana nebo morče,“ doplňuje chovatelka. S ostatními psy vychází velmi dobře. „Lapinkoiry jsou smečkové plemeno a je jim lépe ve dvou. Zkrátka mají rády společnost a kolikrát je jim jedno, zda jejich spolubydlící je jiný pes nebo třeba kočka,“ povídá chovatelka.
Činorodá lapinkoira bude vynikat v celé škále psích sportů. „Je opravdu všestranná. Skvěle zvládá například agility, poslušnost, coursing, pasení, ale nejlepší bude v tažných sportech. V zemi původu se velmi často využívali k tahání saní, a proto je lapinkoira skvělá v dogtrekkingu, bikejöringu, canicrossu a podobných sportech,“ vysvětluje chovatelka.

Je velmi učenlivá. „Bude s vámi dělat cokoliv a vše velmi rychle pochopí. Bude moc ráda pracovat a hrát si s dětmi, které miluje,“ dodává chovatelka Hořáková. Výhodou je její snadná ovladatelnost.  
Avšak jak již bylo zmíněno výše, doslova nesnáší nudu. „To si potom obstará zábavu sama a ta se většinou neslučuje s představou majitele, může ho čekat rozhrabaná zahrada, zničené záhony nebo okousaný nábytek,“ doplňuje.  

Stejně jako u každého plemene, i lapinkoira potřebuje řádnou výchovu. U každého psa platí pořekadlo „jaké si to uděláš, takové to máš“. Výchovu, důslednost a určení pravidel a hranic potřebuje i tento jemný a usměvavý  pes.  
Někteří jedinci rádi loví. Pak je na majiteli, aby včas  určil pravidla a vysvětlil, co se smí a co ne. Nicméně i přes tuto drobnost je vhodná pro začátečníky. „I když je lapinka snadno ovladatelná, určitě doporučujeme se štěňátkem navštěvovat nějaké cvičiště nebo psí školu,“ radí Hořáková.

V Česku máme zdravý chov
Na to, jak staré plemeno to je, není téměř zatíženo zásadními nemocemi. Má však jedno specifické dědičné onemocnění s názvem Pompeho choroba (toto onemocnění je známé taktéž pod označením glykogenóza, způsobuje poruchu metabolismu glykogenu, pozn. autora).
„Díky testování se však téměř nevyskytuje a v Česku zatím není znám žádný jedinec, který by byl touto nemocí zatížený,“ ujišťuje chovatelka. U lapinkoiry se dále sleduje dysplazie kyčelního kloubu (DKK) a oční dědičná vada s názvem progresivní degenerace tyčinek a čípků, známá pod zkratkou PRA. V České republice musí být všichni jedinci určení k chovu řádně vyšetřeni na tato onemocnění a do chovu smí jít pouze zdraví psi.  

Bujaré osrstění lapinkoiry vyvolává u zájemců mnoho otazníků ohledně péče. Není se však čeho obávat. Jejich srst nevyžaduje náročnou péči. Pouze v době línání, což je asi dvakrát do roka, je potřeba velmi pečlivě zbavit srst uvolněné podsady, které mají lapinky opravdu hodně. Častější česání je potřeba v místech, kde je srst hodně jemná, například za ušima.

Častější štěkání je pro ni přirozené
I lapinkoira má drobné chybičky, mezi které patří častější štěkání velmi vysokým hlasem. Nicméně, je to přesně to, co se od nich celé dlouhé časy požadovalo: hlídat a hlásit nebezpečí. Lapinkoira je špicovité plemeno, a tudíž se předpokládá a je pro ni také přirozené, že je hlasitější. Je sice „upovídanější“, zato vás vždy spolehlivě upozorní na nevítaného hosta.
Tento druh psa vyžaduje vydatné procházky. „Je střední velikosti, a tak ji určitě nebude stačit procházka kolem paneláku. Potřebuje každý den delší aktivní procházku třeba i s dalším psím kamarádem, a to i v případě, že má k dispozici velkou zahradu,“ vysvětluje chovatelka.
Majitelé lapinek v Česku dělají několikrát do roka různá setkání a moc rádi mezi sebe přivítají i budoucí zájemce. Stačí sledovat stránky  www.lapinkoira.cz.  

Budoucím majitelům se doporučuje, aby pečlivě vybírali svého chovatele, kterého je ideální navštívit ještě před výběrem štěněte, aby poznali rodiče budoucího štěňátka.

Autor:  Sabina Kučerová

Zdroj:  https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/lapinkoira-pes-plemeno-laponsko-sobi.A191103_180857_hobby-mazlicci_bma